11. Štěpánovice

Opravdu páni z Vrtby a Štěpánovic používali telegraf?

Učitel a regionální historik a spisovatel Jan Dyk (1860-1926) v roce 1904 zveřejňoval na pokračování v novinách “Plzeňský obzor” pověsti, které sesbíral při hovorech se starousedlíky z Horní a Dolní Bělé, z Vrtba a z Lozy. Přestože některá vyprávění jsou velmi svérázná, představuje tento soubor jedinečný folkloristický pramen k poznání “lidové slovesnosti” našeho regionu. 

Jedna pověst, kterou vyprávěl “starý Hubka z Vrtby”, se vztahuje i k místu zaniklé osady Štěpánovice. Více než samotný, nepříliš věrohodný, obsah pověsti je zajímavá skutečnost, že existence zdejšího panského sídla byla v povědomí místních obyvatel živá, byť název osady se z paměti vytrácel. 

Náš dobrý známý Hubka slýchal, že v polích nad samotou Brodem stával prý také jeden hrádek, ale jména neznal. A na tom hrádku žil rytíř, jenž s pánem Vrtebským vřelé udržoval přátelství. A jednou přišel na zvláštní nápad, jak by mohl být ve stálém styku se svým sousedem. Dal ukovati silný dlouhý drát, napjali jej mezi oběma hrady a po drátě pomocí provázků posílali si nejen přátelské dopisy, ale také hmotné důkazy svých sympatií, totiž láhve vína, kýty a cokoliv kdo z nich dobrého měl. „A potom ať mi někdo řekne, že za starodávna byli lidé hloupí – vždyť už znali telegraf!“ dodával Hubka.

Zdroj:
DYK, Jan. Pověsti z Bělska. Plzeňský obzor: svobodomyslný list pro Plzeň a západní Čechy. 1904, 13(27), 1-2.