Obec Horní Bělá
Obec Horní Bělá

Obec Horní Bělá leží v Plzeňském kraji, ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Kralovice a ve správním obvodu obce s pověřeným obecním úřadem Plasy. Území obce Horní Bělá je rozděleno na 3 části obce - Horní Bělá, Hubenov a Tlucná, které leží na dvou katastrálních územích: Horní Bělá a Hubenov u Horní Bělé.

2. V Brance

Vysvětlení, proč se průchod z dolní části hornobělské návsi do polí za vsí nazývá Branka, se pokouší nalézt text na ceduli č. 2, která se „V Brance“ nachází. 


Pastuška 
Hornobělská náves poskytovala dostatečný prostor nejen pro rybníky, o nichž je na ceduli řeč především, ale v jejím středu se nacházely také obecní stavby. Nejpozději od poslední čtvrtiny 19. století to byla především obecní kovárna, hasičská zbrojnice a dále tzv. pastuška, která od konce 19. století sloužila jako jakýsi obecní chudobinec. Samostatné obydlí pro obecního pastýře – pastuchu – však Horní Bělá měla rovněž. 

Jak tyto obecní stavby fungovaly na přelomu 19. a 20. století, půvabně popsal ve své vzpomínkové kronice hornobělský rodák František Hájek (*1891):

Musím se zmínit o obecní stříkačce, která byla umístěna v obecní budově naproti kapli sv. Jana Nepomuckého, kde byla kovárna, v níž koval koně, vozy, ostřil radlice k pluhům kovář Havel, a obecní pastuška, v níž bydleli chudí obecní příslušníci. Mezi nimi i Cídlová, která byla podle mého úsudku buď vdaná, nebo se dopustila s nějakým mužem, který ji pak nechal. Nerad bych na ni kydal nějakou hanbu, protože to byla řádná žena, která se poctivě živila posluhou u dolnobělských židů a starala se o svého syna, který byl tak starý jako já. Zde měla jednu světničku. 

V jiné bydlel jednonohý ponocný, o němž nevím, jak se jmenoval. Protože měl jen jednu nohu – o druhou přišel za války v Itálii – nechodil po vsi a snad ani nevytruboval noční hodiny. Funkci dostal od obce snad jen proto, že byl válečným invalidou. Jako válečný invalida měl též trafiku a celý den seděl u okénka a čekal na zákazníky. Byl ženatý, a hrozně nesympatický člověk. Šla o něm pověst, že v Itálii za války nabodl jedno dítě v kolébce.

V pastušce měla bydlet též Pepina J. se svou matkou, ale ostatní partaje je tu netrpěly, protože to byly tak nečisté ženské, že zapáchaly na několik kroků, když člověk se k nim přiblížil. Pepina byla také asi v mém stáří, ale do školy nechodila, protože byla blbá. Měla nos červený jako vařený rak a lidé říkali, že jí shnije od nečistoty. Nos měla stále usmrkaný a někdy si ho utírala rukávem; kapesník ovšem neznala. Matka i dcera se živily žebrotou.

Druhým obecním domem byla pastuška, kde bydlel pastýř. V dřívějších dobách pásal se tu hovězí dobytek, k čemuž bylo pastýře třeba. Já pamatuji už jen, že pastýř pásl ovce, které se tu chovaly v hojném počtu. Ráno prošel pastýř vesnicí odshora dolů, měl zvláštní dlouhý bič na krátké rukojeti a u dvora, kde chovali ovce, zapráskal, aby ovce vypustili. 

Dobytek i ovce pásávaly se na obecních pastvinách u Porajtu, po sklizni otav i na lukách soukromníků, ale to stávalo se málo. Pastýř míval psa, který mu pomáhal udržovat stádo pohromadě. Ale i ovcí stále ubývalo a v několika letech jich bylo tak málo, že se s pastvou přestalo, a pastýř tu byl jen k tomu, aby držel obecního býka a kance a aby pomáhal při telení a při onemocnění dobytka. Tehdy byl zvěrolékař jen v okresním městě. Říkalo se mu kuršmid a jeho povolání do vsi přišlo příliš draze. Proto, když se přijímal pastýř, žádalo se od něho nejen, aby dobře pásl, ale aby také rozuměl dobytku.

Pamatuji se na dva pastýře: Kouru (nebo Chouru) a Krause. Koura byl ještě typickým pastýřem. Rozuměl dobytku jako kuršmid, a proto při každé příležitosti byl volán k nemocnému zvířeti nebo k telení.  Na Štědrý den večer chodil po vsi a u každého domu zahrál na trubku „Narodil se Kristus Pán“. Za to dostával buď peníze, nebo kus vánočky.

Protože se u nás nepásly ani ovce ani dobytek, zmenšily se příjmy pastýře, a proto, když se mu hodilo lepší místo, z Bělé odešel. Na jeho místo přišel Kraus z Bučí. Ten však schopností Kourových neměl. Protože se dobytek nepásl, omezovala se jeho činnost na pouštění býka a kance a na zvonění v kapli. Teď už nikdo nechodil k pastýři, aby se šel podívat na nemocné zvíře, a o Štědrém večeru už vsí nezněl třepotavý hlas trubky. Změnilo se všechno, krásná vánoční idyla se již nikdy neopakovala.   

Soubor stavebně navazujících obecních objektů – kovárna, hasičská zbrojnice, byt kováře s chlívem, pastuška – byl vystavěn v 70. letech 19. století a nacházel se v čp. 105 ve středu obce proti kapli. Asi ve 20. letech 20. století byly objekty související s kovárnou odprodány kováři Františku Havlovi. Prostor pro stříkačku byl od kováře nadále pronajímán, a to až do vybudování nové hasičské zbrojnice poblíž pomníku padlých v roce 1931.  
Pastuška – obecní chudobinec – byla ve 2. polovině 20. století přeměna na obecní „úřadovnu“. Po výstavbě nového kulturního domu s prostory pro místní národní výbor (1964) byla pastuška prodána Bohumilu Koderovi z čp. 105 s podmínkou zbourání této zchátralé stavby. Nyní je na jejím místě soukromá zahrádka. 

Stavení obecního pastýře se nacházelo poblíž, v místech pomníku padlých v sousedství domu čp. 39. Bylo zbořeno v roce 1931 při výstavbě hasičské zbrojnice (dnes obecní skladiště). Na části pozemku po „pastušce“ byl v roce 1938 vybudován parčík s pomníkem. 

stará hasičárna

Bývalá hasičská zbrojnice v místech obecní pastoušky (foto P. Kodera, 11/2001).

 

Zdroje:
František Hájek: Doma. Vzpomínky na rodnou obec (uloženo v SOkA Plasy).
Kronika obce Horní Bělá (Památní kniha obce Hornobělské) [1900]-1995 (uložena v SOkA Plasy; přístupná rovněž on-line:  https://www.portafontium.eu/ ).

 

Kaple sv. Jana Nepomuckého 
Ve středu vesnice se dodnes nachází další obecní stavba, kterou je kaple zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. Byla vystavěna na obecní náklady v roce 1774, tedy v době, kdy bělské panství náleželo do majetku plaského kláštera, a ve stejný rok, kdy císařovna Marie Terezie zavedla na území habsburské monarchie povinnou školní docházku. 

Kaple je pozoruhodnou barokní stavbou opatřenou drobnou zvonicí.  Mimořádný je rovněž dochovaný zápis, kterým se hornobělská obec dne 15. 7. 1774 zavázala o kapli pečovat. V zápisu mj. stojí: „Kapli v naší vesnici Bělá z obecních důchodů vystavěti v oumyslu jsme měli, bychom v tej kapli v ouskostech a potřebách našich se scházeje k Bohu prosby naše vylejvati a mši svatou slyšeti mohli." Závazek třemi křížky podepsali rychtář „hořejší bělský“ Jan Mach a obecní konšelé Josef Drofa a Michal Tupej. Pravidelné bohoslužby se v kapli konaly (a stále konají) na svátek sv. Jana Nepomuckého (16. května), podle dolnobělské farní kroniky byla však svatyňka využívána i jako náhradní prostor pro nedělní liturgii při opravách kostela v Dolní Bělé.

Výbavu kapličky tvoří především zlacené sochy světce a dvou andělů, sošky dalších andílků byly bohužel v 90. letech 20. století zcizeny.

pbrázek

Kaple sv. Jana Nepomuckého (foto P. Kodera, 11/2001).

 

Zdroje:
Kronika fary Dolní Bělá (1852-1974) (uložena v SOkA Plasy; přístupná rovněž on-line:  https://www.portafontium.eu/ ).

VOLNÝ ČAS

Aktuální teplota

19.3.2024 07:03

Aktuální teplota:

0.5 °C

Vlhkost:

84.9 %

Rosný bod:

-1.7 °C

Překlad (translations)

Naši partneři

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2
1
3
1
4 5 6 7 8 9
1
10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23
1
24
25 26 27 28 29 30 31

ODSTÁVKY ELEKTŘINY

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Informace od nás

Smart info

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím SMS a e-mailů

Více o službě

Chci se zaregistrovat

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.
Volně ke stažení: