6. Hubenovský rybníček

Hubenovský rybníček se na historických mapách objevuje až od přelomu 19. a 20. století, přesná informace o jeho vybudování ovšem chybí. Podle hornobělské kroniky se počátkem 60. let 20. století uvažovalo o jeho zvětšení na velikost téměř srovnatelnou s rybníkem Porajt: Jedná se o to, že pod obcí Hubenovem na místě dnešního rybníčku se udělá velký rybník o výměře 3 ha. Prý zde budou státi další chaty [podobně jako u Porajtu]. Úprava by byla asi v hodnotě 70.000 Kč. 

Zdroj: Kronika obce Horní Bělá (dostupná on-line:  https://www.portafontium.eu/ ), zápis z r. 1963.

Housenka si pochutnává na listech rostlin, ale může to být i naopak!

V přírodní rezervaci Hůrky, vzdálené necelých 5 km od stanoviště č. 6, roste několik druhů masožravek.Masožravé rostliny se vyznačují schopností lapat a účelně zpracovávat živočichy.

Masožravost některých skupin rostlin se vyvinula jako reakce na jejich životní prostředí. Masožravky totiž v převážné většině rostou na velmi chudých půdách, v nichž chybí dostatečné množství některých základních prvků, především dusíku a fosforu. Proto si rostliny přilepšují lapáním živočichů. Lapají a tráví především hmyz, motýli, mouchy, plže, červy, pavouky, myši, žáby, ještěrky. Nejsou zaznamenány případy, že by masožravá rostlina chytla kořist větší než krysu. A i to zřejmě byla náhoda, že se krysa nedokázala z pasti dostat sama. Jde opravdu jen o přilepšení. Podle letitých výzkumů jsou masožravky schopné neomezeně dlouhou dobu růst a přinášet semena bez polapení jakékoliv kořisti. Zdaleka ne všechny rostliny lapající živočichy jsou masožravé. Dosti velký počet druhů má například lepkavý žláznatý povrch stonků a listů, kde uvízne a zahyne mnoho drobného hmyzu.

Abychom rostlinu mohli zařadit do „rodiny“ masožravek musí splnit tři základní podmínky:

1. schopnost pomocí svých těl přilákat do blízkosti pastí potencionální kořist
2. přítomnost lapacích orgánů, které dovedou své oběti polapit, znehybnit a dostat ji do blízkosti trávicích žláz
3. schopnost strávit polapenou kořist a využít bílkoviny a další látky z jejího těla

Přilákat a polapit není jen výsadou masožravých rostlin, ale je běžné i u kvetoucích rostlin, u nichž barva, vůně a nektar slouží k zajištění jejich rozmnožování. U masožravek slouží tento trik nejen k rozmnožování, ale i k výživě. K tomuto účelu slouží u masožravek listy, nikdy ne květy, protože i masožravky potřebují hmyz k přenášení pylu a zajištění oplození. Proto se jejich květy nalézají často na konci vysokého stonku, velmi vzdálené od pastí, které jsou pro opylující hmyz smrtelně nebezpečné.

V české květeně planě rostou čtyři druhy rosnatek, jedna aldrovandka, tři tučnice a šest bublinatek. V přírodní rezervaci Hůrky roste bublinatka vícekvětá, rosnatka okrouhlolistá a tučnice obecná.

Bublinatka vícekvětá (Utricularia bremii) má jednoznačně nejdokonalejší a nejsložitější lapací zařízení mezi všemi masožravkami. Při lovu velmi malé kořisti využívá principu podtlaku, který vzniká vypumpováním části obsahu vody přes stěny drobného uzavřeného měchýřku. Při dotyku potencionální kořisti masožravka prudce otevře víčko pasti a tělo živočicha je i s vodou nasáto velkou rychlostí dovnitř. Největším nepřítelem bublinatek jsou porosty mechů a řas, které tyto rostliny omezují v růstu a mnohdy je doslova přerostou.

Bublinatka vícekvětá

Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) patří do skupiny masožravých rostlin lapajících kořist pomocí lepkavých listů. Listy jsou pokryté drobnými krůpějemi lepivého slizu, který se na světle třpytí jako kapky rosy – odtud český název.  Patří také do skupiny zatahujících rosnatek. Na podzim přerušuje růst a zimu přečkává pomocí přezimovacích pupenů, které vězí v substrátu a na jaře dávají vznik novým lapacím listům tvořících přízemní růžice. Roste na vlhkých až přemokřelých stanovištích a jakýkoliv delší přísušek je pro ně smrtelný. Rostlina uloví za celou vegetační sezónu (od června do září) průměrně asi čtyři kusy hmyzu o velikosti do 5 mm.

Rosnatka okrouhlolistá

Do stejné skupiny jako rosnatka patří i Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris). Její pastí jsou také lepkavé listy a také tvoří přezimovací pupeny.

Tučnice obecná

Text: Irena Pešíková

Zdroje:

Zdeněk JEŽEK. Masožravé rostliny.  Praha 1997. 
Kamil PÁSEK. Masožravé rostliny: podrobný návod k pěstování. Praha 2013. 
Miloslav STUDNIČKA. Masožravé rostliny: objekt badatelů, dobrodruhů a snílků. Praha 2006.