9. Hrad Vrtba

Ke konci rodu pánů z Vrtby se vztahuje téměř pohádkový příběh. A jak s tím souvisí Křimické zelí?

Posledním příslušníkem starobylého rodu pánů z Vrtby byl František Josef hrabě z Vrtby (1759–1830). Zastával řadu významných státních funkcí a stál i u zrodu Pražské konzervatoře, kterou až do své smrti podporoval. Nikdy se však neoženil a zůstal bezdětný.

Ke stáru jej trápily různé neduhy, a tak když jednoho večera kráčel přes pražské Malostranské náměstí, přepadla jej slabost, zapotácel se a padl na zem. Okamžitě se k němu rozběhl mladý muž. Pomohl mu vstát, zastavil fiakr a zavezl starého pána domů, uložil jej na lůžko, přivolal lékaře a do rána o hraběte pečoval. Tím mladým mužem byl Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz (1799-1878). Jakožto druhorozený syn zdědil po otci jen malé panství v jižních Čechách a od svého staršího bratra, hlavy rodu, dostával malou apanáž. V Praze tehdy působil jako důstojník.

Historie neříká, co po večerním setkání mladého šlechtice se starým hrabětem následovalo a zda se vzájemné vztahy nějak rozvíjely. Zaznamenána je však událost z roku 1830, kdy se jednatřicetiletý důstojník vrátil ze služby do svého důstojnického bytu a na stole našel obsílku s razítkem místního notářství. Nepochyboval, že může obsahovat jedině upomínku na zaplacení nějakého dluhu. Obálku ani neotevřel, popuzeně ji zmačkal a mrštil do uhláku. Chvíli na to se objevil důstojnický sluha, burš. Obálku několikrát v ruce převrátil a přemýšlel, zda s ní má v kamnech podpálit. Zvědavost mu ale nedala. Otevřel ji – a překvapeně vykřikl. Z notářství oznamovali, že hrabě František Josef z Vrtby zemřel a že Janu Karlu Lobkowiczovi zanechal odkaz. Nechť se laskavě dostaví, aby mohl být seznámen se změním poslední vůle zemřelého hraběte. Na notářství se Jan Karel dozvěděl, že mu František Josef z Vrtby odkázal většinu svého majetku! Jednalo se o zámky Konopiště, Žinkovy, Křimice a Nekmíř, včetně panství, a dva domy v Praze. Nebýt události na Malostranském náměstí, Lobkowiczové by se asi sotva ocitli v Křimicích, po nichž se potomci Jana Karla od té doby píší.

A jak s tím souvisí Křimické zelí? Zámek Křimice byl počátkem 90. let v restituci vrácen 14. knížeti z Lobkowicz – Jaroslavu Lobkowiczovi (*1942). Tento zemědělský podnikatel a politik se kromě obnovy křimického zámku zasloužil místní zelinářskou produkcí také o věhlas uvedené značky. 

Zdroje:
Vladimír Votýpka, Příběhy české šlechty, Praha 2002.

Zapomenuté šlechtické rody: Pánové z Vrtby (rozhlasový dokument z 10. 3. 2021) https://vltava.rozhlas.cz/vyznamne-a-presto-zapomenute-v-ceske-historii-nalezneme-pres-dve-ste-8441490/3 [cit. 23. 8. 2021]

Modrá krev: Jaroslav Lobkowicz  (rozhlasový dokument z 19. 7. 2015), dostupné on-line https://dvojka.rozhlas.cz/modra-krev-jaroslav-lobkowicz-7484135 [cit. 23. 8. 2021]

Ilustrace:

Portrét posledního příslušníka rodu pánů z Vrtby - Františka Josefa hraběte z Vrtby (1759 –1830).

Zdroj: NPÚ – katalog portrétů, dostupné on-line: lysice.jabli.cz/Frantisek-Josef-Vrtba-5198.html [cit. 23. 8. 2021]

Hrad Vrtba a jeho hospodářské zázemí

Dvojice autorů, archeolog Luboš Hobl a historik Pavel Kodera, v roce 2019 publikovali ve sborníku „Archaeologia historica“ souhrnnou studii zaměřenou na dějiny hradu Vrtba, jeho hospodářské zázemí ve středověku i na archeologické nálezy, které z hradu pocházejí a jsou uloženy v muzejních sbírkách.  Hrad Vrtba je jedním ze šlechtických hradů vzniklých v období na přelomu 13. a 14. století. Souvisí se vzestupem rozrodu Hroznatovců, kteří si v krátkém období postavili větší množství hradů, po nichž se poté psaly jednotlivé větve (např. Bělá, Gutštejn, Frumštejn ad.). Současný stav lokality bohužel neumožňuje bližší poznání zástavby hradního jádra, ale o to cennější jsou terénní relikty obvodového opevnění, a hlavně rybniční soustavy s mlýnem. Velmi zajímavé je také panství hradu, které je v poslední čtvrtině 14. století značně rozptýlené. V mladším období nám písemné prameny umožňují pozorovat změnu jeho struktury, která vedla k vytvoření kompaktní domény. Tento jev se objevil až s obdobím pozdního středověku a přímo souvisel s podnikatelskými aktivitami šlechty. Slučování do velkých domén také nakonec stálo za zánikem tohoto hradu. V polovině 16. století byl hrad s panstvím prodán a přestal sloužit jako centrum dominia a ztratil i sídelní funkci. Nedlouho poté zanikl úplně a využíván byl jen hospodářský dvůr, který dál představoval hospodářskou jednotku, z níž plynuly zisky. Z archeologických pramenů, které byly získány povrchovým sběrem, vyčnívá hlavně soubor kamnářské keramiky. Ta prezentuje rozmanitost reliéfních motivů na komorových kachlích a umožňuje alespoň částečnou představu o vybavení vnitřních prostor hradu. 

Celý článek lze nalézt zde.